golb yklátan na Blog.cz

Ohňostroj je působivé světelné (a částečně také zvukové) představení vytvářené pomocí odpalovaných pyrotechnických pomůcek při nejrůznějších slavnostních příležitostech (Nový rok, zahájení sportovní akce, významná výroči a jubilea). Ohňostroje byly odpalovány již ve staré Číně a jsou uznávány jako určitý druh umění v němž jsou pořádány i soutěže.

Ohňostroje mohou být odpalované různými způsoby a také mohou být doprovázené hudbou. Podle Guinnessovy knihy rekordů byla největší ohňostrojová show pořádána u příležitosti začátku roku v portugalské Madeiře a při otevření hotelu Atlantis Dubaj v září 2008.

Ohňostroje lze samozřejmě odpalovat pouze pro pobavení či pro vlastní zábavu.

Do procesního práva na místo obžaloby pod vlivem této knihy nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice (jehlou, koupel čarodějnic) a také prostředky přízně (podplácení). Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen. Ve Svaté říši římské byly pro soudní procesy směrodatné soudní hrdelní řády z roku 1507 (tzv. Bamberský) a 1532 (tzv. Carolina). Tyto zákoníky jsou již humánnější, sankcíza čarodějnictví je i nadále oheň. Rozlišovalo se mezi škodícím čarodějem (jenž ubližuje lidem a zvířatům) a neškodným; neškodlivé kouzelnictví se předkládalo úvaze soudu. Čarodějnictví se počítalo k mimořádným proviněním; obrana obviněných byla omezená. V lehčích případech jsou jako tresty uváděny mrskání, vypovězení ze země, veřejné církevní pokání, zabavení majetku.

S prvními procesy s čarodějnicemi, které je nutné pojmově oddělovat od pozdně antických a velmi raně středověkých procesů, se setkáváme od 30. let 15. století na hranicích Francie aItálie a v západním Švýcarsku. Tyto hony na čarodějnice se postupně šíří v několika vlnách, poslední z nich pak nastává od roku 1750 v Kanadě, Nové Anglii a Mexiku. Vrchol těchto honů spadá kolem let 1450, 1480, 1530, 1550 a 1630. Na sever od Alp se prováděly čarodějnické procesy od 16. století a zpočátku je prováděly pouze světské soudy. První masovější procesy začaly v rámci rekonkvisty při vzniku Španělska spojením Kastilie a Aragonie.

V existenci čarodějnic věřil i Martin Luther a jiní reformátoři. Proti čarodějnictví bojovali též ohněm. Partikulární právo protestantských knížat zahrnuje též postih čarodějnictví (např. Saská konstituce z roku 1572). Ještě bavorský trestní zákoník z roku 1751 považuje za skutečnost čarodějnickou smlouvu s ďáblem; pruské právo v této době již odsunulo čarodějnici do říše iluzí.

V době největšího štvaní proti čarodějnicím neušel pronásledování žádný věk nebo stav. Pravidelně se vytvářela tzv. střediska čarodějnictví, situovaná zvláště do horských oblastí. Žádných mezí neznaly hony na čarodějnice v Savojsku, Švýcarsku, Tyrolích, Lotrinsku a Skotsku; zahrnovala oblasti jak katolické, tak protestantské či reformované. Čarodějnictví nezřídka řešilo politické nepřátelství, osobní nenávist apod. Na katolické straně se proti čarodějnickým procesům stavěli především Friedrich Spee, A. Tanner, P. Laymann a F. Sterzinger (výrazně jsou zde zastoupeni jezuité). Na protestantské straně pak proti nim vystupují mj. J. Weyer, Anton Praetorius, B. Bekker, C. Thomasius. V procesech proti sobě stálo i masové šílenství a davová psychóza lidí a panovník (soud a císař). Ve Francii, Nizozemí a Německu se navíc o inkvizici čarodějnic nestarala církev, ale světské soudy, jak to dosvědčuje i zákoník Carolina z roku 1532, který německé zemské právní instituce v následujících staletích následují. Kdo je honem na čarodějnice vinen? Vinnými byli zjevně všichni. Někteří teologové, kteří dali tomuto blouznění teoretické základy (např. jezuita Martin Anton Delrio nebo trevírský světící biskup Petr Binsfeld), někteří mocí posedlí představitelé církve, kteří apelovali na udávání, věznění a upálení (zde neexistují výjimky ani mezi reformními humanisty - Lev X. i Hadrián VI. se stavěli proti odporu komunit a kněží, kteří odmítali inkvizici), zemští páni, kteří se snažili zamezit názoru, že víra je soukromou věcí, právníci (např. Jean Bodin, hlásající na jedné straně svobodu a toleranci pro francouzské hugenoty, ale zároveň nechal mučit děti a pozůstalé upálených odsouzených na malých hranicích alespoň půl hodiny, aby si zvykli na pekelný oheň), vinni jsou i dobře zajištění měšťané, závistiví obchodníci, udávající nemilou konkurenci. Osobní lékař düsseldorfského vévody Jan Wier se ve své knize O klamu démonů z roku 1562 domnívá, že čarodějnický proces vynalezl ďábel, aby zostudil křesťanství.

Novější vědecké bádání spatřuje ve výbuchu běsnění vůči čarodějnicím v 15. století nepřímý důkaz pro hluboké sociální konflikty. Někteří se také domnívají, že vrchnost ve snaze nedopřát prostým lidem více svobody posunula sociální střety na rovinu degradace náboženství a víry, na pověru a tmářství. V této době mizí pocit sounáležitosti spolu s tím, jak se obyvatelstvo z venkova stěhuje do měst a dochází k rozpadu velkorodin. Pro tuto situaci tak byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito i v případě honu na čarodějnice. 16. století je také obdobím "malé doby ledové", kdy dochází k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu; i tato skutečnost a zjevná beznaděj prostého obyvatelstva z bídy a zdražování, může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry.

Oběti štvaní lze těžko spočítat. Roku 1595 se lotrinský generální zástupce Nicolas Remy chlubí ve svém Daemonolatriu, že poslal na hranici více než 800 odsouzených (stejně tolik lidí však mohlo prchnout a 15 jich spáchalo před rozsudkem sebevraždu). Ve Fuldě nechal Baltasar Ross popravit během tří let více než 700 domnělých čarodějnic. Čarodějnické blouznění si mezi lety 1484 a 1728 vyžádalo přes 300 tisíc lidských životů, někteří autoři však docházejí k daleko vyšším číslům.

V polovině 17. století již začínají štvavé hony na čarodějnice ustupovat, definitivně procesům odzvonilo osvícenství. V Rakousku zastavila pronásledování čarodějnic Marie Terezie.

Poslední soudní proces, kdy byla žena obviněna z čarodějnictví se konal v roce 1950 v belgickém městě Turnhout. Čarodějnicí měla být Martha Minnen, která chtěla vyvrátit pomluvy svých sousedů a požadovala náhradu škody. Její sousedé Victor a Marie Deckxové, kteří věřili na čarodějnictví, tvrdili, že ji viděli v noci běhat v podobě kocoura, chová spoustu koček, kolem padesáti, a k jejímu domu se slétá velké množství různých ptáků. Také dává neobvyklé dárky, kupř: jednomu dítěti hnízdo plné malých vrabců a pod. Martha Minnen si stěžovala, že pastor odmítá její milodary a rodiče proti ní štvou své děti. [1]

Čarodějnictví a procesy s čaroději a čarodějnicemi nejsou ani v dnešní době nic výjimečného, jak dokaládá např.Keňan nabízel albína šamanům, dostal 17 let vězení - idnes.cz nebo To dítě je posedlé ďáblem! nebo Ruští satanisté jedli své obějti a jistě by se dalo najít mnoho dalších dokladů o soudobých čarodějích a čarodějnicích.

Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem (církevně-světským). Světské zákoníky pronásledují čarodějnictví stejně jako kacířství; trestem je oheň. 5. prosince 1484 svou bulou "Summis desiderantes affectibus" podpořil papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486 poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Kniha nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve, dokonce byla již roku 1490 odsouzena inkvizicí hned ze dvou důvodů: knihou doporučované právní proceduře, již tehdy považované za neetickou, a démonologii, která je v rozporu s katolickým pojetím. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory Kladiva na čarodějnice považovány za pozemské zástupce knížete zla.

Masovost procesů souvisela s proměnou vesnice. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Každá čarodějnice svým sloužením magickým silám dostávala ku pomoci démona, který mohl měnit podoby, a za své služby sál čarodějnici krev z čarodějnického znaménka, které se ukázalo býti hlavním poznávacím znamením čarodějnic; ze znaménka po vpichu však krev netekla. Tato kniha měla velký vliv na obecné vnímání čarodějnictví, a to i přesto, že proti ní církev velmi rozhodně vystupovala.

Do procesního práva na místo obžaloby pod vlivem této knihy nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice (jehlou, koupel čarodějnic) a také prostředky přízně (podplácení). Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen. Ve Svaté říši římské byly pro soudní procesy směrodatné soudní hrdelní řády z roku 1507 (tzv. Bamberský) a 1532 (tzv. Carolina). Tyto zákoníky jsou již humánnější, sankcíza čarodějnictví je i nadále oheň. Rozlišovalo se mezi škodícím čarodějem (jenž ubližuje lidem a zvířatům) a neškodným; neškodlivé kouzelnictví se předkládalo úvaze soudu. Čarodějnictví se počítalo k mimořádným proviněním; obrana obviněných byla omezená. V lehčích případech jsou jako tresty uváděny mrskání, vypovězení ze země, veřejné církevní pokání, zabavení majetku.

S prvními procesy s čarodějnicemi, které je nutné pojmově oddělovat od pozdně antických a velmi raně středověkých procesů, se setkáváme od 30. let 15. století na hranicích Francie aItálie a v západním Švýcarsku. Tyto hony na čarodějnice se postupně šíří v několika vlnách, poslední z nich pak nastává od roku 1750 v Kanadě, Nové Anglii a Mexiku. Vrchol těchto honů spadá kolem let 1450, 1480, 1530, 1550 a 1630. Na sever od Alp se prováděly čarodějnické procesy od 16. století a zpočátku je prováděly pouze světské soudy. První masovější procesy začaly v rámci rekonkvisty při vzniku Španělska spojením Kastilie a Aragonie.

V existenci čarodějnic věřil i Martin Luther a jiní reformátoři. Proti čarodějnictví bojovali též ohněm. Partikulární právo protestantských knížat zahrnuje též postih čarodějnictví (např. Saská konstituce z roku 1572). Ještě bavorský trestní zákoník z roku 1751 považuje za skutečnost čarodějnickou smlouvu s ďáblem; pruské právo v této době již odsunulo čarodějnici do říše iluzí.

V době největšího štvaní proti čarodějnicím neušel pronásledování žádný věk nebo stav. Pravidelně se vytvářela tzv. střediska čarodějnictví, situovaná zvláště do horských oblastí. Žádných mezí neznaly hony na čarodějnice v Savojsku, Švýcarsku, Tyrolích, Lotrinsku a Skotsku; zahrnovala oblasti jak katolické, tak protestantské či reformované. Čarodějnictví nezřídka řešilo politické nepřátelství, osobní nenávist apod. Na katolické straně se proti čarodějnickým procesům stavěli především Friedrich Spee, A. Tanner, P. Laymann a F. Sterzinger (výrazně jsou zde zastoupeni jezuité). Na protestantské straně pak proti nim vystupují mj. J. Weyer, Anton Praetorius, B. Bekker, C. Thomasius. V procesech proti sobě stálo i masové šílenství a davová psychóza lidí a panovník (soud a císař). Ve Francii, Nizozemí a Německu se navíc o inkvizici čarodějnic nestarala církev, ale světské soudy, jak to dosvědčuje i zákoník Carolina z roku 1532, který německé zemské právní instituce v následujících staletích následují. Kdo je honem na čarodějnice vinen? Vinnými byli zjevně všichni. Někteří teologové, kteří dali tomuto blouznění teoretické základy (např. jezuita Martin Anton Delrio nebo trevírský světící biskup Petr Binsfeld), někteří mocí posedlí představitelé církve, kteří apelovali na udávání, věznění a upálení (zde neexistují výjimky ani mezi reformními humanisty - Lev X. i Hadrián VI. se stavěli proti odporu komunit a kněží, kteří odmítali inkvizici), zemští páni, kteří se snažili zamezit názoru, že víra je soukromou věcí, právníci (např. Jean Bodin, hlásající na jedné straně svobodu a toleranci pro francouzské hugenoty, ale zároveň nechal mučit děti a pozůstalé upálených odsouzených na malých hranicích alespoň půl hodiny, aby si zvykli na pekelný oheň), vinni jsou i dobře zajištění měšťané, závistiví obchodníci, udávající nemilou konkurenci. Osobní lékař düsseldorfského vévody Jan Wier se ve své knize O klamu démonů z roku 1562 domnívá, že čarodějnický proces vynalezl ďábel, aby zostudil křesťanství.

Novější vědecké bádání spatřuje ve výbuchu běsnění vůči čarodějnicím v 15. století nepřímý důkaz pro hluboké sociální konflikty. Někteří se také domnívají, že vrchnost ve snaze nedopřát prostým lidem více svobody posunula sociální střety na rovinu degradace náboženství a víry, na pověru a tmářství. V této době mizí pocit sounáležitosti spolu s tím, jak se obyvatelstvo z venkova stěhuje do měst a dochází k rozpadu velkorodin. Pro tuto situaci tak byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito i v případě honu na čarodějnice. 16. století je také obdobím "malé doby ledové", kdy dochází k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu; i tato skutečnost a zjevná beznaděj prostého obyvatelstva z bídy a zdražování, může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry.

Kořeny těchto honů na čarodějnice sahají až do antických a germánských představ o démonech, zlých duších apod. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch, zvláště knihy Exodus a Deuteronomium (odtud i v pozdějších procesech užívaná zásada "Čarodějnici nenecháš naživu" z Ex 22,17). V římském právu, které se stalo také základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví (maleficium); jako trest byl předepsán oheň. Jednou z osobností, obviněnou v antickém Římě z čarodějnictví byl spisovatel a filosof Lucius Apuleius, který se však dokázal před soudem obhájit. O římských čarodějnicích a jejich pronásledování vypovídá jeho slavná novela Zlatý osel. Čarodějnictví se již tehdy řadilo k nejtěžším zločinům; podobně pronásledovali čarodějnictví i Germáni, u nichž se trestalo většinou utopením.

V raném středověku díky sv. Bonifáci a sv. Agobardu, kteří čarodějnictví považovali za pouhou pověru a iluzi, čarodějnické procesy prakticky neexistovaly. Jeden z významných středověkých papežů, Řehoř VII., tak například v 11. století zakazuje pod trestem exkomunikace dánskému králi Haraldovi zahájit proces s údajnými čarodějnicemi, které byly obviněny z katastrofálního sucha a morové nákazy. Situace se změnila kontaktem s arabským světem po křížových výpravách. V zákonících některých zemí byly tresty upálením za čarodějnictví už ve třináctém století. Ve 13. století kanonické právo trestalo míchání jedu, tzv. vytváření počasí a čarodějnictví pokáním v délce až 7 let. Až do této doby trestala církev čarodějnictví pouze církevními tresty (exkomunikace apod. ), jako hlavní prvek v nich viděla asociálnost, nešlechetný úmysl. Nadále převládal názor, že čarodějnice neexistují, jak ukazují kánony biskupů z Regina, Prümu, Wormsu apod. Ke změně dochází až v okamžiku, kdy bylo s čarodějnictvím nakládáno jako s kacířstvím a vyžadovalo se pro ně světské potrestání.

Sedí dva vysokoškoláci v hospodě u piva a ten jeden říká: " Jestli je pravda co říkal děkan, tak mě vyhodí ze školy"
"A co říkal?"
"Že mě vyhodí ze školy!"

Ptá se otec na třídní schůzce: "Je to pravda, že náš syn mívá originální nápady?"
"Ano," přisvědčuje učitel, "zejména v pravopise!"

Profesor zkouší ze zoologie: "Co je to za ptáka?" a ukáže ze zakrytého tvora jen nohy.
"Nevím," odpovídá student.
"Tak je to za pět, jak se jmenujete?" konstatuje profesor.
Student si vyhrne nohavice: "Můžete také hádat!"

Pan učitel píše na tabuli vzorec H2SO4 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec. Petr koktá: "Pane učiteli, mám to na jazyku."

"Tak to honem vyplivni, protože to je kyselina."

Setkali se tři studenti: z Harvardu, z Moskevské univerzity a z ČVUT Praha.
Navzájem si vyměňují názory na to, za jak dlouho se dá naučit čínsky.
Amričan: "No my jsme takoví houževnatí, já myslím, že nejdéle za půl roku bychom to mohli zvládnout!"
Moskvan říká: "My jsme byli vychováváni tvrdou komsomolskou výchovou, řekl bych - ne víc jak čtvrt roku!"
Student ČVUT odpovídá otázkou: "A jsou na to skripta?"
"Samozřejmě!"
"No, tak přes noc!"

Při zkoušce z matematiky se brání student:
"Já jsem otázku pochopil, pane profesore. Nemohu ale za to, že vy jste nepochopil moji odpověď!"

O matice koukne učitelka na tabuli a říká: "Dnes je ale čtvrtého šestý, ne druhého třetí."
Pepíček: "Já vím, já už jsem to hned vykrátil..."

Učitelka literatury se ptá: "Karle, do jaké doby jsou datovány knihy o Divokém západu?"
"Do období studené války."

Petr si potěžká Jardovu aktovku a konstatuje: "Máš ji těžkou jako prase!"
"Nediv se - mamka mi k svačině nabalila vepřové řízky."

V hodině matematiky se učitel ptá jedné slečny:
"Znáte Ludolfovo číslo?"
"Tak to určitě budu znát. Jen si teď nemůžu vybavit, jak jsou při tom nohy."

"Slyšela jsem, že Váš syn studuje na univerzitě. Co z něho bude, až skončí?"
"Obávám se, že důchodce."

"Děti, proč je celá tabule od krve?"
"Víte, paní učitelko, minulou hodinu tady byla paní doktorka, aby nás očkovala proti spalničkám."
"To muselo být tedy zajímavé! Řekněte mi, jak se to očkuje?"
"To my prosím nevíme, paní doktorka nestačila vybalit ani jehly."

"Nováku, na vaší lavici je 7 much. Když zabijete jednu, kolik jich tam zbude?"
"Jedna, ta mrtvá. Ostatní uletí."

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:
"Probudil jsem tě?"
"Hmmm... ano..."
"Tak to je dobře, protože já se ještě učím ty hajzle!"

Do školy přijde inspektor. Ptá se jednoho žáka, jestli ví, proč je osa glóbusu nakřivo. Žák v rozpacích odpoví, že on to neudělal. Inspektor vyzve tedy učitele, aby to žákům vysvětlil. Učitel zrudne a praví: "Opravdu je to tak, pane inspektore, dostali jsme ten glóbus takhle už z obchodu." Inspektor pak vypráví celou záležitost řediteli. Ten vybuchne: "Stokrát jsem tomu učiteli říkal, aby nenakupoval u žida."

Učitelka na základní škole k zatloukajícímu kuřákovi: "A proč se tedy učíš mezi kuřáky?" "Doufal jsem, že někomu spadne nedopalek na mou učebnici a shoří mi..."

Paní učitelka se ptá dětí, které zvíře se nejrychleji naučí mluvit lidskou řečí. Nikdo se nehlásí, až po chvíli Pepíček. "No, Pepíčku, tak které zvířátko?" "Prosím, rybičky." "A jak jsi na to přišel, Pepíčku?" "Naši mají v ložnici akvárium a nedávno se z ložnice ozvalo: Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak tě prohodím akváriem!"

Ve škole probírali přísloví na příhodách ze života. Přihlásila se Mařenka a říká: "Maminka koupila na trhu třešně v pytlíku a když přišla domů, byly zhnilé!" Učitelka říká: "Ano, děti, to je přísloví Nekupuj zajíce v pytli!" Pepíček říká: "My jsme byli v neděli u Vlků. Paní Vlková má miminko, ona ho kojila!" Učitelka říká: "A co to má být za přísloví?" Pepíček: "No přece, Vlk se nažral a koza zůstala celá!"

"Co jste dnes dělali ve škole?"
"Připravovali jsme výbušné zařízení."
"A co budete dělat zítra ve škole?"
"V jaké škole?"

Učitel k žákovi: "Kdo jsou lidé, kteří si berou věci, i když jim nepatří?" Děti nechápou. "Tak například: Co bych byl, Pepíčku, kdybych teď sáhl takhle do tvé kapsy a vytáhl 50-ti korunu?"
"Kouzelník, pane učiteli."

Jeden student na konzervatoři studoval skladbu. Blížily se mu závěrečné zkoušky a on musel dokončit své dílo. Jenže ho nic nenapadalo. Jednou potkal známého a povídá mu:
"Člověče, já už nevím jak dál. Za týden mám odevzdat závěrečnou skladbu a nemám ještě ani notu."
"Tak to ti můžu poradit. Vezmi skladbu od svého profesora a přepiš ji pozpátku. Nikdo to nepozná."
"Hm, to už jsem zkoušel a vyšla mi Novosvětská."

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor.
Kolem jde pocestný a říká: "To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?"
"To není západ slunce. To hoří škola!"

Potká profesor svýho bývalého žáka a povídá:
"Človeče Nováku, tak jsem slyšel, že máte na kontě víc než třicet milionů, jak to děláte? Vždyť jste byl v matematice a ekonomice vždy velmi špatným žákem!"
"To máte tak, pane profesore, asi takhle: "Já nakoupím za 5, prodám za 10 - no a těch pět procent mi stačí."

Ve škole se ptá učitel žáka: "Copak je s tím králíkem, co mi ho chtěl tatínek poslat?"
"Prosím, já nevím, pane učiteli, ale on už zase žere!"

Učitelka: "Mám pro vás dobrou zprávu."
Žáci: "Ve škole je bomba?!?"

Učitel se táže ve třídě: "Ví někdo z vás, co je to magie?"
Třída se ponoří do hrobového ticha. Konečně se nesměle přihlásí jeden žák:
"Prosím, nedává se to náhodou do polévky?"

"Než začnete počítat, nezapomeňte napsat do levého horního rohu datum a do pravého horního rohu jméno," upozorňuje děti matikář a kyne výstražně prstem: "Ne, že to zase nějaký hlupák poplete!"
"To mně nehrozí," chlubí se sousedovi v lavici Petr, "dneska je čtvrtek a jsem... Čtvrtek!"

Anička se o přestávce ptá kamarádky: "Teri, tvoje maminka půjde do vězení?"
"Ne," diví se Terezka, "kdes to vzala?"
"No, v novinách psali: Matka pětileté Terezky odsouzena ke třem rokům vězení."

Učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?"
"To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do jižních krajin!"

Baví se spolu dvě studentky MFF a ta jedna povídá:
"Tak jsem Ti tuhle šla večer na kolej, bylo už nejmíň půl dvanáctý, a tam pod tou lampou, co nesvítí, stál nějaký chlap. A když mě viděl, tak se mlsně olízl.

Dovedeš si představit, jak jsem utíkala?"
A ta druhá povídá:
"A dohonilas ho?"

Nová paní učitelka říká své třídě:
"Teď se mi pěkně představíte."
"Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?"
"Já jsem Prokop Buben."
"To mě nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ."

Studentka přijde pozdě na hodinu. A profesor se ptá:
"Tak s kýmpak jste zaspala dneska?"

Mladík se připotácí k dívce sedící u stolu:
"Hele, nešla bys tancovat?"
Dívka rozpačitě špitne:
"...Nno...Ano.."
"Tak běž, nemám si totiž kam sednout."

Ve škole žáci hulí prko a přijde učitelka a říká:
" Nechte mi tam také něco lakomci lakomí..."
a dodá: "Ta mládež ani nemyslí na staré lidi."

Na medicíně vede profesor přednášku o sexuálních anomáliích u mužů. Na konci chce zjistit, do jaké míry studenti přednášenou látku zvládli. Ptá se tedy: "Jak říkáme muži, který chce, ale nemůže?" "Impotent," odpovídají všichni sborem. "A jak říkáme muži, který může, ale nechce?" Rozhostí se hrobové ticho. Najednou vzadu vyskočí jedna studentka a začne křičet: "Hajzl je to! Hnusný hajzl!"

Ptá se učitelka žactva v páté třídě: "Píše se vždycky po písmenu R tvrdé Y?" Hlásí se Pepíček: "Prosím nepíše. Například ve slovu prdel se píše po písmenu R písmeno D."

"Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel," říká paní učitelka. "Voda," povídá Mařenka. Učitelka ji pochválí: "Správně, Mařenko." Hlásí se Pepíček: "Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!"

Paní učitelka se ptá ve škole dětí: "Co dělá váš tatínek?" Přihlásí se Mařenka a povídá: "Tatínek je soudce, posílá lidi do vězení." "Dobře, Mařenko. A co dělá tvůj tatínek, Honzíku?" "Tatínek je veterinář, léčí zvířátka." Přihlásí se Pepíček a řekne: "Můj táta je mrtvej!" Paní učitelka se zeptá: "A co dělal, než zemřel?" "Zmodral a pokadil se na koberec!"

"Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A až za deset roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku."
A ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá."

Učitel se ptá žáka: "Kde leží Trója?"
Žák na to: "Mezi dvójou a čtýrou!"

"Ó, dnes večer máš studenou večeři," říká při příchodu domů novomanžel.
"Jak jsi to tak hned poznal?" diví se manželka. "Necítím žádnou spáleninu!"

Víte, jakým způsobem hospodyňka rozpůlí kachnu jedním tahem?
Vytáhne si nahoru tepláky.

Ptá se jedna přítelkyně druhé:
"Hele, používáš nějakou antikoncepci?"
"Ne, já beru antidepresiva."
"A to pomáhá?"
"Celkem jo, mám pět dětí a je mi to fuk."

Nejnovější sociologické průzkumy potvrily, že nejoblíbenější fantazií ženy, jsou dva muži najednou.
Jeden vaří a druhý uklízí...

"Jestli je moje manželka bohyně,"
pravil cizoložskému sousedovi pan Vodička,
"tak jedině bohyně hrůzy!"

Přijde chlap domů z fitcentra a stěžuje si ženě:
"Všechny svaly mě bolí. Ale to je dobře - když bolí, znamená to, že rostou."
Žena na to:
"Tak koukej růst!"
A praští ho mezi nohy.

Rozčiluje se pan Novák:
"Jak jste se mohl odvážit políbit včera večer mou dceru?"
"Já se tomu teď za bílého dne také divím."

Víte, proč mají ženy každý měsíc menstruaci?
No někde to musí být znát, když vám celý měsíc pijou krev.

Okradená ženská na policii hlásí, že jí někdo ukradl peněženku.
Policajt se ptá:
"A to jste necítila, jak vám na ní šahá?"
"Ale cítila, jenže jsem netušila, ze mi druhou rukou ukradne peněženku."

Žena jednou večer povídá:
"Dvě věci umím nejlíp. Sekanou a štrůdl."
A manžel se ptá:
"A tohle je která?"

Telefonuje pacientka z lázní své přítelkyni:
"Představ si, že jsem při té odtučňovací kůře ztratila už tři kila."
"To je výborné," odvětila přející přítelkyně. "Jenže při tvé váze znamenají tři
kila asi tolik, jako stokorunová sleva na Mercedes.

Mezi ženou a psem není rozdíl,
zradí vás ve chvíli, kdy přijde někdo s větší klobásou.

"Moje žena je velmi skromná, nikdy mě o nic neprosí..."
"Moje žena taky jen poroučí."

Ptá se paní manžela:
"Pepo, co bys dělal, kdybych umřela?"
"Asi bych se zbláznil!"
"A oženil by ses znovu?"
"Takový blázen bych zase nebyl!"

"Tak jsem slyšel, že jsi včera zabil ženu."
"To není pravda, dodýchala až dneska ráno."

Proč se ženy rády milují s panicem?
Protože jedinkrát v životě tomu velí.

"Jak se má tvůj nový papoušek?"
"Ale, umřel týden po tom, co jsem ho koupil."
"Cože, a na co?"
"Na vyčerpání, soutěžil s mojí ženou v ukecanosti."

Proč jsou muži s naušnicí vhodnější pro manželství?
Už vytrpěli bolest a kupovali šperky.

Potkají se dva manažeři: "Copak se ti stalo?
Vypadáš nějak smutně." "Ale, žena mi našla novou sekretářku."
"A jakou - blond, brunetu nebo snad černovlásku?"
"Plešatou!"

"Co jsem ženatý, všechno je mi zakázáno. Kouřit nesmím, pít nesmím a do hospody taky nesmím,"
říká Franta kamarádovi.
"No a proč neprotestuješ?" "Protestovat taky nesmím."

Manželka před spaním:
"Co kdybys mně taky jednou řekl pár hřejivých slov?"
Manžel odvětí: "Infrazářič, léto, slunce, radiátor..."

Táta se ptá syna:
"Copak bys chtěl, aby ti přines čáp?
Bratříčka, nebo sestřičku?"
"Teda tati... Po městě běhá tolik nádhernejch ženskejch a ty zrovna s čápem?"

Mladík se připotácí k dívce sedící u stolu. "Hele, nešla bys tancovat?"
Dívka rozpačitě špitne: "...Nooo...Ano.."
"Tak běž, nemám si totiž kam sednout."

"Opravdu bys neměla kouřit," říká zákazník jedné děvce,
"brzdí to tělesný vývoj."
"Jo?" říká ona, vyfoukne kolečko kouře a koukne mu pod pás:
"A na co se vymluvíš ty?"

Když přišel manžel domů, našel tam svoji ženu v slzách. Ptal se, co se děje.
"Tvoje matka mne hrozně urazila."
"Jak tě mohla urazit, když je na dovolené na druhém konci světa?"
"Dnes ráno přišel dopis, adresovaný tobě. Ze zvědavosti jsem ho otevřela."
"No a?"
"No, a na konci bylo napsáno: \'P.S. Drahá Marto, až ten dopis budeš mít přečtený, nezapomeň jej dát mému synovi.\'"

Víte, v které situaci je muž pro ženu skutečně nepostradatelný?
Když tlačí plný vozík v supermarketu.

"Tak ty mi budeš zakazovat pití piva?!"
křičí na manželku nepříčetný chemik.
"A víš co, mně je to jedno...
Stejně už jsem dávno chtěl vymyslet pivo v pevné podobě!"

Přijdou do baru hokejista a fotbalista. Hokejista praví:
Whisky a led.
Fotbalista se na něho podívá a říká:
Whisky a trávu.

Poznámka v deníku miliardáře:
"Příště, až manželka řekne:
"Kup čínu"
Znamená to jídlo !

Dědeček vrací kondomy v drogerii.
"Copak dědo, jsou děravé?"
"Děravé ne, ale ohýbají se."

Přijde kovboj do saloonu a vidí, jak u jednoho stolu sedí pěkná ženská.
Přemejšlí, jak by se s ní seznámil.
Potom vytáhne bouchačku a všechny ostatní postřílí.
Pak si přisedne k tý ženský a povídá:
" A co vy tady slečno, tak sama?"

Proč blondýny nechodí do kurzu sebeobrany?
Protože je nic nenapadne.

"Haló, nejde mi počítač!" HL:"Dobrá, co máte na monitoru?" B:"Květináč." HL:"Ne, ne, to si nerozumíme; mám na mysli, co je tam napsáno." B:"Jo aha, už chápu: SONY"

Blondýnka narazí na křižovatce do auta před sebou. Řidič nabouraného auta vyleze a řekne "Která slepice mi zase narazila do toho auta!" Blondýna vyleze z auta a říká "Kokokokokomu říkáte slepice?!"

Potkají se dvě staré známé, jedna je blondýna a druhá bruneta. Bruneta říká: "Tak si představ, Simono, našla jsem v kabelce své patnáctileté dcery řasenku a vůbec jsem nevěděla, že se maluje!" Blondýna si stěžuje: "Tak si představ, Marie, našla jsem v kabelce své patnáctileté dcery krabičku kondomů a vůbec jsem nevěděla, že má penis!"

Výtahem jede blondýnka a bruneta. Najednou se výtah mezi patry zasekne a tak blondýnka začne křičet: "Pomóóóóc!" Bruneta povídá: "Aby nás někdo slyšel, tak musíme křičet spolu.." A tak blondýnka začne křičet: "Spoluuuuuuuuu!"

Jde blondýnka k zubařovi a poslouchá walkmana. Když se už usadila v křesle (zubařském), říká jí zubař: - Ty sluchátka si za každou cenu musíte dát dolů. - Ale já je nemůžu dát dolů. - Mě to nezajímá, ale dáte si je dolů. - Nedám si je dolů! - Ale já potom nemůžu pracovat! řekl zubař a dal jí sluchátka dolů. Blondýnka byla za 5 minut mrtvá. Zubař si nasadí walkmana a poslouchá: "Nadechnout, vydechnout, nadechnout, vydechnout .... ".

Nazdar miláčku, mám hroznej problem... Víš zlato, já teď mám obchodní
schůzku, zavolej mi později... Ne ne ne - to nepočká, já jsem z toho
hrozně nešťastná... Já fakt nemůžu, zavolej později... To mi nemůžeš
udělat, já si fakt nevím rady.... Byznysmen se tedy omluví, jde vedle a
říká: Tak jo, ale rychle. Co máš za problem? No víš - já jsem si koupila
puzzle a teď ho nemůžu složit... Hmm... Tak jinak - mělo to nějakou
krabici, ne? No... A co je na tý krabici za obrázek...? No - je tam
takovej medvídek, a miška se lžičkou, a nějaký jablíčka... Tak to není
puzzle, to jsou cornflakes....!

Proč ta blondýnka dala prst na hřebík, který zatloukala kladivem do zdi? Protože ji z toho rámusu bolela hlava.

Blondýnka se ptá na ulici: "Pane, prosím vás, kolik je hodin?" "Je čtvrt na
čtyři." Blondýnka jen kroutí očima a říká: "Víte, to je divné. Ptám se
na tohle celý den a pokaždé dostanu jinou odpověď."

Výtahem jede blondýnka a bruneta. Najednou se výtah mezi patry zasekne a tak
blondýnka začne křičet: "Pomóóóóc!" Bruneta povídá: "Aby nás někdo
slyšel, tak musíme křičet spolu.." A tak blondýnka začne
křičet: "Spoluuuuuuuuu!

Blondýnce dojdou peníze a říká si, nejlepší je unést dítě a chtít
výkupné.Unese kluka a napíše na lístek: "Unesla jsem ti dítě, zítra dej do
igelitky 1.000.000.-Kč a dej to v poledne ke kašně, Blondýna." Pak
lístek vrazí klukovi do ruky, aby ho odnesl mamince. V poledne leží u
kašny taška s milionem a v ní je lístek: "Tady to máš, ale takový
kurvárny se mezi blondýnama nedělají."

Povídají si dvě blondýnky:
"Hele, jsi panna?"
"Ještě ne!"

Blondýnka si objednala pizzu. Číšník se ptá, jestli ji chce rozřezat na šest
nebo dvanáct kousků.
"Šest prosím, dvanáct bych jich nikdy nesnědla."

Přijde blondýnka ve Vídni do elektra a chce baterie. "Wie, bitte?" "Ne nabité!"

Dívá se bruneta s blondýnou na zprávy v pět hodin. Sebevrah chce ukončit svůj
život skokem z mostu.
"Vsaď se o stovku, že skočí!" - řekne bruneta.
Tak se vsadí. Kdyř bruneta vyhraje, blondýna jí dává peníze, ale bruneta se
brání: "Hele, to já nemůžu vzít, víš, já se ti přiznám - viděla jsem zprávy ve
čtyři..."
"Já je viděla taky, ale nikdy bych nevěřila, že to udělá zase!"

Víte, proč blondýnka leze v supermarketu po čtyřech?
Hledá nízké ceny

Jede takhle blondýnka autem
a narazí do stromu. Poté vyleze z auta, obejme strom a povídá: "Strome,
stromečku, promiň, promiň, ale já troubila!

Blondýnka stojí u brány parku a čte si tabulku - VSTUP JEN SE PSEM NA VODÍTKU
- Zamyslí se a pak přemýšlí: "Nějaký špagát bych našla, ale kde
seženu psa?"

Zkouška v autoškole Komisař se ptá blondýny: Jak by jste nám popsala funkci motoru? Ona: "Mohu vlastními slovy?" On: "Ale ano." Ona: "Brmm, Brrmmmm, Brrrrmmmmmmm."

Blondýnka si koupí vibrátor. Přinese si ho domů a zapne ho. Vibrátor se začne třepat a blondýnka říká: "Neboj se, taky to dělám poprvé."

Víte jak zaměstnáte blondýnku na celý den? .... Vezmete jí do kulaté místnosti a řeknete jí ať si najde místo v rohu a sedne si.

Přijde blondýna do knihovny a začne velmi nahlas řvát: "Prosím jeden velký jogurt a jeden malý, ten co je v něm nula bodů tuku." Knihovnice je okřikne: "Neřvěte tak, tady jste ve vědecké knihovně." A blondýna na to šeptem: "Tak jeden velký jogurt a jeden malý..."

Jde blondýnka večer po ulici a na lampě je letáček na kterém je napsané: prodám byt 3+1 prosím klepejte, a tak blondýnka klepe na lampu. Jde kolem policajt a ptá se blondýnky proč klepe na tu lampu a ona: "Píšou tady, že mi prodají byt a nikdo neotevirá. Policajt se podívá na tu lampu a říká: "Svítí, tak by měli být doma."

Blondýna v soutěži Chcete být milionářem volá přítele na telefonu: "Mami, mám
si vzít 50:50 nebo pomoc publika?"

Blondýnka si kupuje nové auto a ptá se prodavače: "Prosím vás, je to rychlé
auto?" "Samozřejmě, 240 km za hodinu" "Nekecejte, hodina tolik kilometrů nemá."

Co má společného UFO a chytrá blondýnka? O obojím se často mluví, ale nikdo to
ještě opravdu neviděl.

Jde blondýnka se psem, zastaví se a čte noviny. Příjde k ní brunetka a ptá
se: "To je krásnej pejsek, co stojí?"
"Já taky nevím, proč si ten blbec nesedne."

Blondýna 1: "Víš jaký je rozdíl mezi spermatem a jogurtem?" Blondýna 2: "Ne, jaký?" Blondýna 1: "Vyzkoušej jogurt a uvidíš."

Policajt se baví s druhým policajtem o ženách:
"Slyšel jsem, že jsou blondýnky hloupé. Co myslíš, je to pravda?"
"To je nesmysl. Moje manželka je blondýnka a představ si, že má IQ sto
dvacetkrát vyšší než já!"

Šéf přijme blondýnku jako uklízečku a hned jí uloží práci
: "Umyjte podlahu ve výtahu!" - "V tomhle patře nebo ve všech?"

Slyšeli jste o tom blonďatém kojotovi?
Chytl se do pasti, překousl si tři nohy a byl pořád chycenej.

"Byla jsem na těhotenských testech."
"Jaké byly otázky??"

Povídají si dvě blondýnky:
"Kde jsi byla na dovolené?"
"Na Krétě."
"Proč si mně potom lhala, že pojedeš do Řecka?"

Přijde James Bond do baru a vidí krásnou blondýnku, přisedne si k ní,
sexuchtivě se na ni podívá a říká: !Bond, James Bond."
Blondýnka se na něj otráveně podívá a odpoví: "Off, Fuck off."

Baví se dvě blondýnky: "Koupila jsem si švihadlo." - "Prosím Tě a na co ti
bude." - "Udělala jsem si z něho troje tanga a ještě mi zůstaly dva
vibrátory."

Víte, co dělá několik tisíc blondýnek na dne oceánu???
Hledají Leonarda DiCapria!